Různé

Zamyšlení nad politikou

Jaká má být hranice podpisů pro kandidáta republiky

Napsal jsem Vám dvě zamyšlení jako Celkem spokojený důchodce CsD.

Slíbil jsem,že se již zamýšlet nebudu a také ne.Nejsem Píka.Jenom doplním svoje zamyšlení nad přímou volbou presidenta.

Chtěl bych učinit přítrž nápadům,kolik podpisů je třeba k tomu,aby se občan splňující podmínky pro volbu na presidenta dostal do užšího rozhodování.

Teď jsme svědky diskuse,zda 50.000 podpisů je málo nebo moc.To aby se memohli podpisovat občané neexistující jsem již řešil.

Tak jaká je podle mě hranice množství podpisů ?    -Žádná- . Postupovat bude prvních  deset ,kteří získají největší počet hlasů.

Klára Samková pak nebude muset zaměstnávat soudy.

I v demokracii rozhoduje většina.Je to sice protimluv,kde  demokracií  můžeme podle jednoho výkladu rozumět právo malé skupiny lidí až jedince na vlastní názor.Ale i většina má právo na svůj názor.A již od prvobytně pospolné společnosti se užívá názor většiny.Když rozhodla většina,že se na mamuta půjde,tak se šlo i když se to ne všem členům tlupy muselo líbit.

PS - dostal jsem do schránky Životní příběh Miloše Zemana a tak jsem zjistil e-mailovou adresu.Vylosovánu má šestku = žádné liché naděje.

Jiří Semerád  CsD - celkem spokojený důchodce.

Zamyšlení  druhé nad přímou volbou prezidenta 12.12.12

Nejprve dovolte,abych vysvětlil,koho mám na mysli,když budu mluvit o přímé volbě presidenta.Presidentů všech možných institucí a spolků máme u nás v České republice tolik,jako v Rakouskouhersku generálů.Proto se můžete denně setkat se všemi možnými presidenty.Mě v tomto případě jde o presidenta České republiky vnímaného jako hlavu státu a vedle něj První dámu,tedy jeho manželku.Již tady začínám mít problém.Uznávám a vysoce cením jednoho z kandidátů - kandidátku paní Bobošíkovou. Ale co pak s Prvním pánem ?,totiž s jejím manželem ?

Ale nepředbíhejme.Nejprve zde bylo rozhodnutí, jehož dosah si neuvědomili naši milí zastupitelé.Už zase přemýšlejí,jak tuto svou hloupost napravit - jak vrátit původní stav nepřímé volby presidenta,alespoň někteří.Ti ostatní se tváří tak,že lze vyčíst jejich názor i odpověď.Ono to nějak dopadne.A přesně v duchu pragmatické sankce uváděné Haškem vědí : Ať si bylo jak si bylo,vžycky jaksi bylo.Ještě nikdy nebylo aby jaksi nebylo.Hlavně že můžu vykonávat zodpovědnou poslaneckou funkci dál.

A jakoby nikdo nevěřil,že to co se stále slibuje - přímá volba presidenta - se také uskuteční.Na tuto situaci byli zákonodárci připraveni jako naši silničáři na zimu.Rychle něco spíchli a aby si o nich nikdo nemohl myslet nic špatného,zákon je koncipován tak,že si ho každý může vyložit jak uzná za vhodné.Pak za to poslanci samozřejmě  nemohou.Oni byli prostě jenom nepochopeni.

A máme tady problém pánové - jak říká laboratorní potkan ve Večerníčku ústy Boleslava Polívky.

Proboha jak máme zvládnout ověření 50 000 podpisů,potřebných k možnosti kandidovat na presidenta republiky ?A těch kandidátů !Co když někdo bude švindlovat?Už jsme tady měli hned v počátku nového systému Lajoše Báčiho,který sponzoroval ODS a pak se zjistilo,že již několik let leží kdesi v Maďarsku na hřbitově.Takhle se nesmíme nechat ošálit.Vždyť by to byla ostuda a psali by o tom všechny noviny,drbou si hlavu na Ministerstvu vnitra a usilovně přemýšlí. Ááá - spásný nápad.Vždyť studenti  a to nejen z MATFYZU  umí počítat nejen do 50.000  většina zvládne součty zásadně převyšující tuto hodnotu.No jo - ale Kalousek nám na to žádné peníze navíc nedá  a když,tak málo a pak to ještě seškrtá.Tak to poctivě rozdělíme. Študákům dáme stovku na hodinu,to je až až a zbytek dáme našim iniciativním pracovníkům,nejlépe našim  loajálním kamarádům.A tak už to můžeme spustit.Student a na jeho místě bych postupoval stejně,si přece za stovku na hodinu nebude dělat problémy.A tak běží první kolo ověřování stanoveného množství podpisů - první údaje pro pozdější statistické výpočty.

Statistikou rozumíme přesné výpočty z nepřesných dat.První  kolo vzorků ukazuje malou chybovost v podpisech,tedy oprávněných hlasech - podpisech.Nevím a pochopitelně to nemohu s určitostí tvrdit,ale jakoby si studenty někdo povolal a sdělil jim,že tak malá chybovost v podpisových arších  je zarážející.A tak se jede podle mě již poctivěji druhé kolo - druhý statistický vzorek.Výsledek je pro matematiky i statistiky shrnut    jako překvapivý.Laik se diví,odborník zírá.

Jako když trenér v šatnách o poločasu tak strašně vynadá hráčům,že ti pak vyhrají 5 nula nebo naopak.Diváci ale vidí ve druhém poločase na hřišti „jiné" družstvo.

Takto si to myslím já na rozdíl od matematiků,kteří tvrdí,že k takovéto situaci může dle teorie pravděpodobnosti dojít jednou za milion let,ale nelze vyloučit,že se to stalo právě nyní  a právě v tomto případě.Ó jaká šťastná náhoda,které jsme se stali svědky.

No a pokračujme -  procenta s různých základů prostě sečteme a basta. My si to takhle můžeme podle platného zákona vysvětlit,tvrdí náměstek nebo kdo to byl z ministerstva vnitra v televizi.Pokud si můžeme vysvětlit ze zákona ,

že 2 + 2 =  6 ,pak ať rozhodne soud zda to je či není pravda.Ať se ti kandidáti/Bobošíková, Okamura  i Dlouhý/ obrátí na soud a soud rozhodne co je správně.Pevně věřím,že soudci budou mít alespoň ukončenou základní školu na rozdíl od pracovníků ministerstva vnitra,.kde zůstávám na pochybách.

Ještě,že se těch vzorků nedělalo víc,jinak by se mohlo klidně stát,že součet procent bude vyšší a kandidáti by museli běhat  po Praze a shánět podpisy aby se dostali alespoň na nulu.

No ale co,on to někdo všechno zaplatí.

„To je pěkné,že ji politovala ale jestlipak ji něco poradila ?" zpívá se v písničce o pekaři Vilémovi. /Naďa Urbánková/.A spravila to cihla na komíně.Kritizovat umí každý,ale jak by jsi to udělal ty - chytráku.Normálně - na policii,která tuším patří pod ministerstvo vnitra.Opět by to zajišťovalo ministerstvo vnitra.Každý,kdo chce volit přímo presidenta by se dostavil na Policii ČR s občanským průkazem,bez občanky by ho stejně  ani nepustili dál,tak by se nemohlo jednat například o mrtvého podporovatele kandidáta,nebo jinou neexistující bytost.Občan by řekl - tady je můj občanský průkaz a podporuji kandidáta na presidenta Okamuru. Orgán by to naťukal do příslušného programu a bylo by.Policie je dostupná prakticky všude a Pomáhá nepřetržitě nám všem takže nevidím problém.

Proč to uvádím - Nechci vypadat jako stálý diskutér v radiožurnálu Otík,který se plně postavil za správnost zavedení  S Karet,v době elektrotechnického věku nechápe,že to může někdo nechtít.V tom má pravdu.Nechtít se to nedá Drábek prosadil,že to bude povinné i když to v televizní diskusi popřel.Nakonec tomu nasadil korunu Nečas.který prohlásil,že S Karty jsou mrtvé aby je druhý den generální ředitel Spořitelny opět zázračně  obživil a ministryně Milerová nevyloučila  pro jistotu již nic.Donekonečna  říká - to chce čas.Tu obrovskou vymoženost  ,kterou  někteří z nás hlupáků nepochopili na rozdíl od České spořitelny,která to pochopila jako zcela geniální a nenahraditelný vynález. Jedině povinná  S karta naplní náš život štěstím,dosud nepoznaným. Zase aby Vláda a Spořitelna myslela za nás.Jako bych slyšel soudružská slova z minulého režimu -

„Vy myslet nemusíte,za vás myslí strana".Nechtít nelze.Jenom hlupák to může nechtít a když je to tak dobré dostane to každý povinně a hotovo.

Na dotaz komentátora radiožurnálu ,jak by Otík  řešil případ volající paní  do pořadu před ním,že je slepá a neví jak to vůbec zvládne - co by jí Otík poradil řekl :" Děkuji, nashledanou !".

To svědčí nejen o nedomýšlení vlastních tvrzení ale i o tom,že se sice posloucháme - slyšíme zvuk ale druhého prakticky nevnímáme.

Já osobně si myslím,že  přímá volba presidenta je něco jako ve Starém Římě - dejte lidem chléb a hry.President má natolik málo pravomocí,že spoléhat na to,že něco zlepší je spíše iluzorní.President nemá zákonodárnou moc.Je na tom jako Ochránce lidských práv -  může radit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí ale rozhodnout musí soud.

Totéž současný  president,za kterého se nestydím,naopak si ho vážím i když s ním nemusím ve všem plně souhlasit.Může jenom radit - rozhodnutí je na poslancích.Když se pak presidentovi silně něco nelíbí jeho jedinými vyjádřeními své nelibosti jsou vracení zákonů /formální - k přehlasování  což se nakonec stane a oddalování  podpisu u mezinárodních smluv  s EU apod. tam,kde hluboce nesouhlasí./ Ale nakonec mu to není stejně nic platné.

Také jsem se díval kdysi  v televizi na různé debaty třeba

Václava Moravce,Jílkové atd. Rozdíl mezi bývalým režimem a současným je zřejmý.Za některé názory pokud by se je vůbec podařilo v televizi odvysílat  by autor byl okamžitě izolován - zavřen.Problém  by se pochopitelně vůbec neřešil.Režim by získal levnou pracovní sílu.Dnes tam plácá kdekdo páté přes deváté.Někdy výjimečně dokonce konkrétně a rozumně. Jako příklad budiž třeba Vodrážka. Rozdíl tu je i není.Nikdo ho nezavře.Ale také se nic nevyřeší.

A tak vzpomínám například na debatu,kde se „řešil" mimo jiné   nákup  zápalné  šňůry,která nám vystačí na 400 let,jestli by 400 let kriminálu neměl dostat ten,co ji objednal.Kdo ji zaplatil to víme - ministerstvo obrany.Možná se ale ještě uplatní.kdo ví. Když jsme řešili,že každý český voják bude mít svého Pandura,letadla Kasa se někdy opraví tak,že snad přelétnou Ural a zatím nám nic nefunguje  co nám asi  zbývá než tahat zápalné šňůry a na konci dát Semtex a sledovat,jak zápalná šňůra po své několikadenní cestě odpálí nálož až v Afganistánu v nepřátelské pevnosti Al Kajdy.Vystačíme si s vlastními zdroji/zápalná šňůra , když tak se doobjedná podle toho,kam se až potáhne - stačí Rogalem - to nezachytí ani radar Tamara -  a Semtex/.Nepotřebujeme nespolehlivé  rakouské Pandury,ani španělské Kasy./

Ale jak to mají prakticky všichni politici ve zvyku - zase jste mi neodpověděl na moji otázku pane senátore/ministře,poslanče/ a on spustí opět něco jiného co s nepříjemnou otázkou nemá nic společného a to tak dlouho,až i redaktor zapomene na co se vlastně ptal.

Já  jsem nezapomněl  - vím - jde o přímou volbu presidenta a za sebe přímo odpovídám :

No Václava Klause již volit nemůžu.Já politiky nerozděluji na pravé a levé ale na chytré a hloupé.

Budu volit  Miloše Zemana.

Moje desatero  odpovědí proč :

1/Má rád bůček,který zapíjí pivem / já také/

2/Pro  dobré trávení pije Becherovku /já také/

3/Je to rozhodně přescent /docenti jsou jenom do 100 kilo živé váhy/já také/

4/Je důchodcem./Já také/

5/Jeho poznámky bývají velmi trefné - chytré

6/Umí si získat respekt  podobně jako Václav Klaus

7/Přes své zdánlivě sedlácké vystupování   Z N Á  a to je pro mě to nejrozhodující.

8/Umí přiznat chybu/Jak jsem se mýlil v politice/

9/Když bude na poštovních známkách Zeman  nebude hrozit  riziko jejich opětovného použití jako by tomu bylo u France ,kde pošta by nevěděla,zda známka již nebyla jednou či víckrát orazítkovaná - použitá.Česká pošta je v rukou státu,tedy nás všech.Pokles zisků je nasnadě.Známe sklon Čechů k fixlování. Rozpočet by utrpěl další ztrátu.To po mě nemůže nikdo chtít.Vím,že je ve srovnání se mnou Franc neskonale chytřejší ale co naplat - deficit státního rozpočtu je již takto hrozivý a nemůžu připustit riziko,byť možná nepodstatné,jak říkají naši politici - víte co je několik miliard ve státním rozpočtu,když se jedná o něco,co chtějí prosadit pro sebe /lidi pak říkají a na to peníze máme/ - zanedbatelné procento.Když naopak mají přidat do školství či zdravotnictví - copak nevíte,že již nyní rozpočet  po všech škrtech je v deficitu 100 miliard v tomto roce  a po komunistech,kteří nám předali nezadluženou republiku, jsme již dokázali prošustrovat více než 1 bilion ! To chcete aby to bylo ještě horší ? Nestačí vám,že to co jsme předvedli zprava i zleva  budou platit ještě vnuci vašich vnuků ?

Stačí - proto nesmí být zavedeny poštovní  známky kde použité by byly zaměnitelné s nepoužitými.

10/Má smysl pro humor

Je daleko těžší být autoritou než na autoritu útočit.Podle mě obava z chytrých lidí vedla jak k Sarajevskému atentátu/Klaus/ tak k atentátu při volbě presidenta 2003/Zeman/.Doufám,že se to nebude opakovat v těchto presidentských volbách  a nezvítězí kandidát s heslem - Slibem nikoho nezarmoutíš. To co Já ti slíbím to ti Žádný  nedá.Čím hloupější,tím manipulovatelnější.

PS - Trvale jsem propadal z češtiny a to z obou jejich částí - pravopisu  i slohu.To je konstatování  i moje ostuda zároveň.

Proto jak již říkal Neruda - laskavý čtenář mi snad odpustí. /nebo něco v tom smyslu, Neruda by mi jistě promine/.

Jiří Semerád,U Trati 1496,473 01 Nový Bor

Zamyšlení  nad šetřením poslanců            14.12.12

Tak jsem zase jako obvykle poslouchal rádio. O televizi mám většinou totiž shodný názor s mnou obdivovaným hercem Jiřím Sovákem. Ten řekl,že když se dívá na televizi připadá mu to jako když se kouká z okna na ulici a on nikdo nejde.Další jeho moudrostí,kterou ve vysokém věku oceňuji je jeho citát -  Smrti se nebojím,jenom mě sere,že je to na furt. Další jeho moudro při kontrole v JZD,kde dělal kontrolu/z Chalupářů/ „Jednou jsem si myslel,že krade ten jeden. A kradli všichni  !“

Ale zpět k tomu radiu.Rozčilený posluchač na téma proč šetřit vodou křičel do telefonu,tedy i do radia,že šetřit musí začít ti nahoře.Slovo vodou jaksi vynechal.A protože už dneska nikdo s nikým nemluví ani nehovoří ale všichni spolu  k o m u n i k u j í  dojde často k nedorozumění.

Poslanci,kteří rádio poslouchali si uvědomili,že musí začít šetřit.Oni jsou přece ti nahoře.No ono se řekne šetřit,ale proboha z čeho ?

Platy poslanců i senátorů  jsou mizerné a na příkladu velitele pražských strážníků je jasně vidět,že nelze vyjít ani se sedmdesátitisícovým měsíčním platem i když je povýšen o odměny.Nad tou bídou,kterou musí třít jeho rodina se dokonce při líčení této bídy několikrát u soudu sám rozbrečel.

No ale co my ubozí poslanci – kde máme  šetřit s takovým platem,který nestačí ani pro základní potřeby velitele pražských strážníků Kotrouše ?Přece po nás nikdo nemůže chtít,abychom začali brát úplatky a nenechali se na rozdíl od Kotrouše chytit.David Rath,ač socialista řešil svou zoufalou finanční situaci individuálním postupem.Nekřivděme mu ale však,pár spolupracovníků i zde měl a socialisticky se s nimi dělil.Osobně mě překvapilo,že spolupracoval i MUDr. Kotem o němž je známo,že trpí averzí k našim koktajícím spoluobčanům.Přes to vše MUDr. Rath nepolevil v práci poslance.Za tortulních podmínek píše návrhy zákonů,návrhy novel těchto zákonů a poctivě dojíždí na jednání poslanecké sněmovny.Při tom všem stíhá podávat odvolání na všechny možné právní instituce,takže je jasné,že to skončí ve Strassfurtu.

To takový Bárta,aby zachránil poslance své strany před hladováním pamětliv,že jde o Věci veřejné,neveřejně dal ze svých skromných úspor alespoň něco svým spolustraníkům.A zase to bylo nepochopeno.

Přeci naši voliči nemohou chtít,abychom s nataženou rukou žebrali před poslaneckou sněmovnou.Nebojte,nezklameme,nechceme republice dělat ostudu.Natáhneme ruku při hlasování.Vše přeci musí být transparentní jak my říkáme,pro ty méně vzdělané – průhledné.A tak to taky bude !

Začneme šetřit i na našich heslech.Z hesla Ni zisk , ni slávu ušetříme i to počáteční eN. Stejně jako kdysi Haškova strana Mírného pokroku v mezích zákona.

Jaká je   ale ta naše ta zákonná cesta ?

Nejprve musíme provést analýzu/rozbor/současného stavu,jako to  děláme vždy,někdy k tomu dokonce sestavíme komisi - pochopitelně poslaneckou. Otázkou pro analýzu – rozbor je -  kde mohou poslanci ušetřit a pokud analýza zjistí ,že nikde,pak závěr z analýzy je jednoznačný – musí se zvýšit finance poslanců.

Tak tedy analyzujme :

Na nájemném neušetříme,to máme hrazené.Je pravdou,že jako Tepfr,kdybychom měli nějakou kancelář vlastněnou svoji firmou,mohli bychom navíc ještě mít příjem z nájmu své kanceláře .Tedy výrazné zhodnocení jak by asi řekl ekonom,pokud mezi poslanci někdo takovéto vzdělání má..Tepfr podnikatel –soukromník/příjemce financí/nebo také pronajímatel Tepfrovi  senátorovi tedy přesněji senátu /výdejci financí/nebo také nájemce.Bylo nám sděleno,že se tím neporušuje žádný platný zákon.Etika – neetika,

morálka – nemorálka.Peníze potřebuje každý.Vše je podepřeno platnými smlouvami mezi Tepfrem a Tepfrem tak o co jde ?

Ale každý z nás  politiků tuto možnost nemá.

Přes nájemné to většinou jak vidíte také  nejde a představte si tu hrůzu,nejde ušetřit ani na dopravě – máme ji zadarmo.Na oblečení to také nejde,to nám zase vnutili ošatné a i další vnucené benefity  nám neumožní šetřit.Sniž cenu něčeho,co máš zadarmo !

Na žrádle již šetříme tolik,že snad žádný jiný občan této republiky nedá za oběd méně !

Cesta je jediná a jasná -  pokud máme začít šetřit my nahoře,musíme mít z čeho.Nemáme. Ale připomínky voličů přece musíme vnímat.Přeci jsme jim to slíbili.Teď,když víte že jsme ochotni se šetřením začít u sebe a jistě jste

i pochopili,že nemáme z čeho je jedinou možnou cestou zvýšit si příjmy v penězích.To když nepoletím z Ostravy do Prahy letadlem si do Šporkasy odnést nemohu – to uznáte.

Cesta je jediná a my si ji  prosadíme.Musíme mít hotové peníze,abychom je mohli šetřit.Tak to vidíte,donutili jste nás zvýšit si finanční příjmy ale my vás nezklameme,příjmy si zvýšíme a slibujeme,že je přednostně použijeme k šetření.Kalousek určitě zbytečně neradí,ať si všichni co nejvíce spoří na stará kolena.A tak budeme plnit přání voličů  - šetřit a i rady naší  d r a h é   vlády,ať myslíme na zadní kolečka.A my to vše splníme,to si pište !

Do radiožurnálu by se toto sdělení  také klidně mohlo poslat a zveřejnit ,aby se ten řvoucí volající uklidnil a neranila ho mrtvice.Vše je na dobré cestě.Poslanci ty své příjmy již projednávají a když to nepůjde jinak – zvýšením příjmů  pak místo odvodů daní státu tyto daně neodvedou státu,vydají k tomu zákon,který přilepí k zákonu o Honitbách a postarají se o to,aby to prošlo poslaneckou sněmovnou,věřím,že napříč politickými stranami.No s těmi myslivci jsem se spletl,poslanci se přilepili k soudcům.Oni až budou soudci demonstrovat za zvýšení platů,pak se to prosadí.Jednou jsem se jednoho soudce hloupě zeptal,proč to na soudech všechno tak dlouho trvá ?Jeho odpověď byla zaznamenáníhodná : „Co si vůbec myslíte,my soudíme i přesčas ! „

My poslanci  až ty nové peníze získáme budeme je šetřit abychom si mohli pořídit také třeba dvougenerační domeček jako Palas .

A tak je to správné,tak to má být.

Ale kdo ví,třeba byla chyba v komunikaci a vyjádření bylo vágní i když hlasité a já to pak třeba pochopil nějak jinak,než křičící volající do radia.Ale ,že křičel,že začít šetřit musí ti nahoře za tím si stojím a určitě se to dá ověřit v záznamech radiožurnálu./Vágní rozuměj zavádějící i když mi při slově vágní naskakuje termín,který by překladatel označil Volně přeloženo : vágní = píčovina/

A opět jedna moje asociace.U  termínu píčovina  mi mimoděk naskočí

Karolina Pík.Nic proti ní jak říkal Jakeš o Zagorové – „Je to pěkná holka.“

Milion sem,milion tam,to snad již patří k dnešku.Já za nic nemůžu,za to může ta moje hloupá účetní.Já ji určitě vynadám i když  šlo jen o daň z ubohých

18 miliónů.Nechápu,proč do toho vůbec někdo šťourá.Jak říká MUDr.  Rath – já jsem obviněn v kauze 7 miliónů a poctivě sedím ve vyšetřovací vazbě.Poslední kauza za více než 1 miliardu ,ve které figuruje syn Martina Michala ,tam nikdo nemůže nic ovlivnit a tak klidně budeme šetřit na svobodě a komu se to nelíbí na toho podá manžel Vondráčkové pochopitelně trestní oznámení.Ale když nic jiného,pro mě bylo obrovským zadostiučiněním vidět Toníka Michala v televizi PRIMA.Vzpomněl jsem si mimoděk na svá školní léta,kdy jsme chodili na všechny možné brigády a také na brigády bramborové.Tehdáž se ještě brambory vyorávaly čertem.Mnohdy se stalo,že čert vymetl spolu s bramborami i myš.Ta byla naprosto dezorientovaná – byla čerstvě vyoraná.Ten Toníkův výraz v televizi si v ničem s čerstvě vyoranou myší nezadal.Pouze nám ta myš neřekla,ať se obrátíme na jejího právníka a tak leckdy dostala hroudou hlíny po palici.Teď dostala hroudou do hlavy PRIMA a už je spořádaně potichu.

Milouš Jakeš si sice pletl bojlery s brojlery ,ale byl to v podstatě neškodný pitomec.Škoda,že tuto definici nemohu použít plně i na většinu současných politiků.

Zpět k Píke.Ta na otázku,jak to dotáhla tak vysoko   odpověděla :

„Začala jsem od píky „.

Tazatel chápavě poznamenal : „Skutekně ?“

Ale udělat z Píky ministryni obrany s tím,že jde o funkci politickou nikoliv odbornou,to už jsme tu jednou měli.Není to tak dávno,kdy Parkanová pěla s Vyčítalem oslavné písně na radar a ostatní kolem  ní řečeno spolu se Sovákem kradli.A když se na to přišlo,ani se nemohli obžalovaní vejít do soudní síně.Ale ne všichni se chovají takto sobecky.Barták se stále omlouvá z důvodu nemoci se nemůže dostavit k soudu.Ale jemu jde o to,aby bylo více místa v soudní síni.

A že na něj koukáme v televizi jak se kouká na tenis přímo na tenisových kurtech?To finále se Španělskem si přece nemohl nechat ujít ani těžce nemocný Barták.

Proboha,to  to chceme opakovat -   případ Parkanová ? Než jsem to dopsal mohu si oddechnout  a i na tuto otázku odpovědět kladně – ano – chceme.

A aby vojáci věděli,co se sluší a patří – začne Karolínka ministryně okamžitě s jejich uniformami.

Vzpomněl jsem si na vtip ,kdy do podniku nastoupí nová sekretářka.Nejprve je uvedena k řediteli podniku.Ten ji zkoumavě prohlédne,pak vytáhne peněženku a dá ji 5.000.- Kč s tím,ať si koupí nové šaty s lepším střihem.Poděkuje a je představena náměstkovi.Ten ji opět skoukne ,vyndá peněženku ,podá ji

5.000.- Kč s tím,aby si koupila vkusnější boty.Když sekretářce skončí první pracovní  den v novém zaměstnání pozve ji šarmantní vrátný na vrátnici.

Nabídne kávu,víno,příjemně si povídají až do příjemného konce. Sekretářka  říká vrátnému :  “Je to tady ale divný podnik,nevím co si o tom mám myslet.“ Vrátný odpoví : „ Na tom dnešku není nic divného Janičko,ředitel je bývalý krejčí,náměstek bývalý švec a já jsem tady býval ředitelem.“         

Tak vojáci , nezoufejte – budete mít v dohledné době nové uniformy.

Čert vem techniku,před pěkně oblečenou armádou v nových slušivých uniformách  utečou  s hrůzou  všichni naši nepřátelé.A aby jste si nemysleli,že neumím být rázná,vyhodím všechny Vondrovce a škoda,že nemůžu vyhodit i vrchního velitele armády ,tedy presidenta.Co si to vůbec dovoluje,mě hodnotit co umím či neumím.Aby věděl – já jsem schopná všeho.

Ale nezoufejme,může být i hůř.

My důchodci jak to říkala nějaká teta z TOP 09 se určitě dokážeme uskromnit abychom neohrozili zoufalou životní úroveň poslanců a senátorů.Vždyť řada z nás zažila válečnou i poválečnou bídu.Tak prý jsme zvyklí žít skromně  a když ne,tak si zvykat budeme.Zdražovat se bude a zapomeňte,že by se to navyšováním důchodů kompenzovalo.

Na zvídavou otázku mého čtenáře  zda čtu noviny,že by se to snad mohlo otisknout,odpovídám  ne – noviny nečtu  –noviny lžou. Vím to od té doby,kdy před několika lety mi přinesli známí  místní okresní noviny – deník. Zde  byl otištěn článek rozhovoru se mnou.

Co prý to tam kecám za nesmysly.Tak si čtu ten článek,kde jsem hovořil s nějakým blbem z novin.Pod článkem byl podepsán nějakou zkratkou.Jsem si jist ,že zkratka by byla výstižnější ve formě – blb-.V článku dokonce byla  uvozena  „moje“ přímá řeč,moje odpovědi na otázky toho pisálka,se kterým jsem se v životě nesetkal a ani dodnes nevím jak vypadá.A to nebyl bulvár ! Řídě se heslem čím víc do hovna šťouráš / hovnem rozuměj pisálka/ ,tím víc smrdí jsem na to nereagoval.

Nepodceňuji však rozhodně media.Jejich soustředěná masáž může udělat z vola presidenta a naopak.

Myslíte,že bych měl požádat nějaké noviny o otištění tohoto článku ?

Jiří Semerád,CsD./celkem spokojený důchodce/

U Trati 1496,473 01 Nový Bor

Povídky nejen o skle

Povídka první - Jak jsme oslavovali  výrobu skla na Kosti

Na hradu Kost již několik let tomu zpátky jsme měli galerii skla.A aby návštěvníci galerie nebyly odkázáni jen na pohled na skleněné výrobky,rozhodli jsme se jim  umožnit i pohled na výrobu a vznik některých skleněných výrobků.Za tím účelem jsme si pronajali pec,která roztavila skleněné střepy a předváděli jsme užaslým divákům sklářské dílo.Akce se zdařila,o tom snad někdy příště.Naše celá aktivita na tomto hradu byla odměněna pozváním na „Zavírání hradu „/Ukončení sezóny/.To že to pro někoho bude skutečné zavření hradu,jsme ještě neměli pojetí.

Termín slavnostního Uzavírání hradu se blížil.Moje žena Milena tak jako obvykle pronesla „ Přeci tam nepojedeš takhle zarostlej „A já zvyklý neodporovat „Samozřejmě ,že ne,ale víš jak je to se mnou a holičem."Pro nezasvěcené k holiči chodím stejně jako k zubaři,tedy,když již není zbytí."Já bych tě ostříhala sama,když by ti to nevadilo",řekla manželka.Nikdy mi nevadí téměř cokoliv a navíc pro jistotu na všechno odpovídám ano,nebo souhlasně kývám hlavou,abych nemusel poslouchat oč se vůbec jedná.Již druhý den jsem se měl přesvědčit,že jsem zase něco odkýval s čím jsem plně nesouhlasil.Manželka totiž zakoupila stříhač vlasů ,protože je šetrná,ten nejlevnější z Číny. Vzdoroval jsem.Tato odolnost mi vydržela až do pátku,dne před sobotou,kdy se měla uskutečnit oslava.V pátek v podvečer již nebylo zbytí.Holiči již měli zavřeno a já měl vlasy delší než kdejaký bezdomovec.A tak to začalo.Manželka si připravila stříhač a já hlavu. :"Jak to chceš ?,mám tady možnosti nastavení čtyř různých výšek tedy délek vlasů.". „Nastav tu,která mi nechá nejdelší vlasy".A pak jsem  poprvé zaslechl zlověstné vrčení čínského přístroje.Vlasy smutně padaly na podlahu.Já se řídil pokyny :„Otoč přeci tu hlavu,skloň hlavu,zakloň hlavu ! „Tyto povely jsem ač nerad dodržoval,protože jsem se pokoušel i při tomto výkonu sledovat televizi.

Konečně konec.Výsledek hrozivý.Moje hlava měla porost upraven tak,jako by se po trávníku prošla kráva a sem tam si uškubla kus trávníku.I manželka uznala,že takhle je to nemožné.Proto se rozhodla nastavit druhý stupeň délky vlasů a vlasy zarovnat.Ani tento pokus nebyl úspěšný.Zkrátím to,došlo na odstranění nastavovače výšky vlasů a moje hlava se směle mohla srovnávat s hlavami skinheadů.

Musím uznat,že manželka snad prožívala větší šok než já,který jsem se těšil,že podobnou proceduru budu muset absolvovat snad až za rok.A již tu byla sobota.Den oslavy.Oblékl jsem si své oblíbené potrhané,ale čisté džíny.K tomu svou osvědčenou kostkovanou flanelovou košili a svetr,byl již chladný podzim.Prvně v životě jsem pociťoval,co je to mít holou lebku v zimě.

Úspěšně jsem dojel na místo konání a setkal jsem se se svým vedoucím,říkejme mu Eduard."No ty vypadáš ,jako by jsi přišel z kriminálu !".

Nevím,zda chvíli nepřemýšlel o tom,že mě na oslavu nepustí,ale nakonec jsme se společně vydali na hrad.U brány jsme ohlásili kdo jsme a za to jsme obdrželi visačku VIP. Dorazili jsme na druhé nádvoří,kde již oslava byla v proudu.Dlouhé stoly,jídlo,pití tak jak už to na podobných oslavách bývá.Mě ale ležel v hlavě pořád ten kriminálník.

Rychle jsem zjistil,že osoby označené visačkou VIP mají občerstvení zdarma na rozdíl od běžných návštěvníků.A plán odvety pomalu v mé hlavě uzrával."Hele,Eduarde,není to blbé nosit visačku VIP,jako by jsme na tu klobásu a pivo neměli".A již jsem dával visačku do kapsy.Všimněte si,jak lidé často podléhají napodobení chování.Můj nadřízený,nebyl výjimkou.Také VIP dal do kapsy.A teď přišla má chvíle.Ve stánku,kde se grilovaly klobásy byla moje naděje.Počkal jsem,až bude stánek prost klobásových klientů.Přijdu ke stánku o oslovím velmi pohlednou mladou slečnu :„Prosím,mohl bych si koupit jednu klobásu ?"  „Samozřejmě",dí slečna.  "Já bych prosil tu největší,ona bude pro dva,nebude moc drahá ?. „Ne nebude, a okurčičky k ní budete chtít ?"."Bohužel ne,na to bych již neměl peníze,ale všimnul jsem si,že na stole leží okurka,mohla by jste mi dát jeden ubrousek navíc ?„Na její zvídavý pohled jsem se konečně rozpovídal : „To víte slečno,život je složitej,asi jste správně uhodla,že jdu přímo z kriminálu.Nu což,ano jdu z kriminálu.Ale slečno,

v kriminálu seděli i naši někteří presidenti ! My jsme spolu s mým kamarádem  Eduardem a zřetelně jsem ukazoval na svého šéfa,seděli spolu na Borech ale ne za žádné ublížení na zdraví,my nejsme žádní mordýři a jak vidíte,kamaráda,kterého pustili o rok dříve,vlasy už zase má, ani  by jste ho jako  bývalého kriminálníka nepoznala.Ale jak říkám,něco švihnout,významné chmatácké gesto,to ano,ale nějaký mord,rukou naznačeno podřezávání hrdla,to nikdy !"S těmito slovy jsem se odebral i s  klobásou,když jsem předem požádal o dva papírové tácky,ke stolu."To je dost,že už jseš tady ,ty žádné holce nedáš pokoj" přivítal mě šéf."Jak to,že máš jenom jednu klobásu ?"Já na to :  „Podívej se jak jsou klobásy  veliké,takovou člověk sám ani nesní !„

Klobásu jsem zručně rozdělil na poloviny a usadil na připravené papírové tácky.Než jsem začal hodovat,natáhl jsem se na stůl pokrytý bílým ubrusem pro odloženou okurku.Vzal jsem ubrousek a začal ji leštit. „Ty jsi se snad docela zbláznil ! Co to vyvádíš ? Vždyť je to ostuda !"Dští šéf.

Ta ale teprve měla přijít.V době,kdy jsem si leštil okurku jsem po očku sledoval dívenku ve stánku s klobásami.Nezklamala mě ta duše zlatá.Žalovat se nesmí,ale hlásit se to musí.A tak právě slečna něco šeptala pánovi,který byl označen cedulkou pořadatel.I ten pak někam odešel,takže klobásu jsme snědli zcela v klidu.Právě jsme si utírali ruce do papírových ubrousků,když k nám přišli dva ramenatí pánové slušně oblečení bez jakéhokoliv označení.  „Půjdete s námi „,řekli nám stručně.Já dobře věděl oč se patrně jedná.Tak jsem rychle vstal a šéf následoval mého příkladu.Vyšli jsme ze druhého nádvoří a šli jsme pomalu dolu k hlavní bráně do hradu.Oba provázející mlčeli."Nevíš o co jde ?" ptá se šéf."Vím,jsou to zdejší průvodci a udělají nám výklad o hradu od hlavního vchodu po celém hradu"  „Aha"řekl šéf.Tak jsme zrychleným krokem došli k obrovské  dubové bráně,která je opatřena pro návštěvníky ještě dubovými dveřmi ,které jsou opatřeny železnou závorou.

Jeden z chlapíků otevřel tyto dveře se slovy „Prosím,pánové „.Teď šéf viditelně zkameněl.Vzmohl se jen „Co to má znamenat ?"  „Jenom to,že jste zde nežádoucí !"silným hlasem pronesl jeden z doprovodných chlapíků. Já již hrdě opustil hrad.Šéf se  statečně držel dveří a zvýšeným hlasem skoro křičí „Víte kdo já jsem ? „    „Víme a jste zde nežádoucí !",silné paže obou maníků uvolnili ruce šéfa dosud křečovitě se držících obruby dubových dveří.Následovalo již jen prudší vystrčení šéfa do prostoru za vraty,přibouchnutí dubových dveří a zřetelný zvuk zaklapující se závory.

Já jsem pospíchal do nejbližší hospody .U piva očekávaje věcí příštích.A netrvalo to dlouho,šéfovi se podařilo pomocí mobilního telefonu vysvětlit pořadatelům kdo je a dveře se mu opět otevřely.Já jsem ale skončil hodinovou výpovědí.Opět sděleno mobilním telefonem,nevím zda by byla v souladu s pracovním právem,protože přes řvaní šéfa,jsem skoro vůbec nerozuměl co říká.Že se zcela určitě nejedná o pochvalu jsem také z přeskakujícího se řevu do mobilu pochopil.Ale tak jak to bývá u velkorysých lidí,ke kterým patří zaplať Pán Bůh i můj šéf,mi bylo z jeho strany odpuštěno a výpověď se nekonala.

Bylo to však jenom první extempore,jak se mělo později ukázat,velkorysost svého šéfa jsem pokoušel i v mnoha dalších výjimečných případech,o nich snad někdy jindy.

Povídky nejen o skle II.

Jak jsem foukal vázy velké jako stůl

Je tomu již více než třicet let,kdy jsem se vypravil se svým kamarádem Rudou na dovolenou.Rudovi příbuzní pocházeli ze Včelničky v blízkosti Kamenice nad Lipou.Rudovi svěřil otec zánovní škodovku,tedy embéčko.Cesta proběhla bez zvláštních příhod a do Včelničky jsme dojeli v odpoledních hodinách.Bez problémů jsme našli usedlost paní Mračkové,kde jsme měli vyjednáno bydlení.Paní Mračková,ustaraná a upracovaná stařenka, byla z naší návštěvy nadšena.Přivítala nás černou kávou a rozpovídala se o svém životě ve Včelničce. Patřila ke staré generaci,která největší smysl života spatřovala v tvrdé poctivé práci a neustálém střádání finančních prostředků.Za první republiky se její rodině dařilo nejlépe.Našetřili si hodně peněz a přemýšleli o rozšíření svých pozemků nákupem dalších luk a lesů.Ale přišel rok 1938 a s ním Mnichov a následoval rok 1939 a s ním Hitler.Všechny úspory ztratily hodnotu a válka ožebračila nejen je.Po válce se s novým elánem vrhli do práce, aby v roce 1950 předali své pozemky do trvalého a bezplatného užívání  nově založenému JZD. Nezbylo nic,než ty úspory a o ty je s konečnou platností připravila měnová reforma v roce 1953.Od této doby již nevěří ničemu a nikomu „tam nahoře",v té době KSČ. Její životní moudrost lze bohužel bez problémů užít i dnes !

„Kluci,auto si dejte za barák,vyndejte si věci a já zatím udělám večeři „,řekla nám stařenka po kafi.Tak jsme vyndali věci a Ruda krásným obloukem po louce zacouval vedle chalupy.Ozvalo se hrozivé praskání a záď auta se kamsi propadla.Ruda vyskočil z auta a já co by navigátor zůstal ochromeně stát.Bližší průzkum okamžitě odhalil problém.Škodovka,které měla největší váhu na zadku,byl zde motor, se propadla do senkrovny.Senkrovna  byla sice kryta silnými dřevěnými fošnami,ty však zub času zoufale zdevastoval.A tak auto jakoby místo člověka sedělo svým zadkem v díře a zoufalý smrad vycházející odsud hlásil,že auto se skutečně posralo.Stařenka lamentovala,že nemá peníze na nové fošny a že jí potáhne do záchodu.To byla situace.No ale  přeci jsme chlapíci a něco vymyslíme.Tak jsme pomocí lana,heveru a blízko stojícího jasanu auto postupně vyprostili.Přes mnoho věder vody však platilo rčení vesničanů,kteří auto poznávali po čichu platilo ve Včelničce„Už zase jedou s tím posraným autem".Dezodoranty v té době ještě nikdo neznal.

Každé ráno začalo kávou - byla to melta od babičky,která nám ji s láskou vařila a kupovala ze své několikastovkové penze. Na jídlo jsme ji tedy přispěli.

První dny jsme prováděli průzkum krajiny.Pěšky jsme navštívili Kamenici nad Lipou.V Kamenici jsme  odpoledne zasedli do místní restaurace.Dali jsme si oběd a po obědě popíjeli pivo a bylo nám blaženě.Tak jak to bývá,zvědavý hospodský vyzvídal kdo jsme,odkud jsme,co děláme.Inu  pane hospodský,sedněte si k nám,stejně moc hostů nemáte a roznýst těch pár piv stačí vaše paní.Hospodskému se nápad okamžitě zalíbil,přisedl a začalo se připíjet kořalkou na nově vzniklé přátelství.Okolo  deváté hodiny večerní se k nám přidala prakticky celá hospoda a začalo se zpívat.Velký úspěch měla naše hlomozná píseň o bojích kozáků proti  Turkům :

„Na tej širej stepi

juchacha juchacha

brousí Turek kopí

juchacha ,juchacha

steka má na kozáci,

že z něj dělaj mrzáci ,

brousí na ně tesáci ,

juchacha juchacha

Kozák se mu řechce

Juchacha,juchacha,

Že se mu dát nechce,

Juchacha juchacha,

Nakop ho do panděra,

Řek mu ,že je posera

A do ucha mu řval !

Moje,moje stará Ruská země

Ta ví lautr hovno co je ve mně

Ale když se vodky napiju

Všechny Turky rázem pobiju !

U Mravenčí skály,

Juchacha,juchacha

Dva voje se setkaly,

Juchacha ,juchacha,

Krve teklo dost a dost

Tu tam praskla ňáká kost

Velkej malej pro radost

Lámali si nos !

Do špitálu veze kozák Turka

V prdeli,že uvízla mu kulka

Nepřátelský voj je odražen

Paša na hlavu je poražen !

Udeřila zavírací hodina to tehdáž platilo v deset večer se zavírá. Jinak může přijít četník a byla z toho pro hospodského pokuta.Ale hospodský,který mezitím již ztratil pojem o čase manželku odbyl,jen ať nosí  pivo dál,že se může na četníky vysrat.A tak se jelo dál.Okolo půlnoci však byla již nově se utvořivší společnost přemožena proudy zkonzumovaného alkoholu všeho druhu a kdo nespal na zemi,pokusil se klátivě dojít domů.I my s Rudou,jsme se rozhodli,že toho bylo již dost a vrávoravě jsme došli na nádraží,přece nepůjdeme do Včelničky ty tři kilometry pěšky,když v našem stavu by se protáhly nejméně na kilometry čtyři.No ale v jednu hodinu po půlnoci jsme zjistili ke svému překvapení,že první vlak jede až ve čtyři hodiny ráno.Ale stál již připraven na koleji.Došli jsme vrávoravě za mašinfírou a jali se jej přesvědčovat,aby nás svezl za pajdu do Včelničky,vždyť je to kousek a za chvíli je zpátky.Našemu přání však rozhodně nevyhověl.Co teď?Noční chlad,ač bylo léto byl nepříjemný a tak jsme se rozhodli vrátit do restaurace do tepla.Restaurace stále svítila do tmy a uvnitř paní hospodská se pokoušela budit zemní spáče a posílat je k jejich domovům.

S hospodským,který také tvrdě spal na židli nepohnula,protože měl dobře přes metrák a k probuzení se neměl.V průjezdu před restaurací jsem zaznamenal kárku."Rudo,nalož mě,jedem"Nasedl jsem do kárky a Ruda mě odvezl do restaurace.Přijeli jsme k pultu a dožadovali se piva na dlouhou cestu.S rozpaky nám bylo vyhověno.Vyjeli jsme opět do tmy.Nabrali jsme směr Včelnička,kdy jsem logicky vysvětlil,že každý z nás půjde pěšky jen polovinu cesty,protože zbytek pojede na kárce.

A tak jsme vyrazili.Za námi se ozval hlas paní hospodské „Kluci,vraťte mu tu kárku ! On s ní jezdí pro uzeninu ! „Budiž nám připsáno k dobru,že druhý den jsme kárku přikurtovali na střechu škodovky a poctivě vrátili na její původní místo.Restaurace v ten druhý den nejevila známky života,i když bylo již po otevírací hodině.Vrátili jsme se a prospali odpoledne.

Konečně jsme se vypravili i do místní hospody.Hospodě se říká U Šmolů a situována je přímo naproti sklárně.Zasedli jsme hned ráno a tlačenku s cibulí zapíjeli dobrým pivem.Poledne nás zastihlo již v dobré náladě.Diskutovali jsme s kombajnéristou jak to sype,který původně přišel na svačinu ale rád s námi setrval až do odpoledních hodin,kdy pro něj jako pro pohřešovaného přišel jeho pomocník,kterému bylo vše jasné a tak se přilepil na nejbližší židli.

Získav tyto základní informace rozhalekal se do prostoru hospody „Chlapi,jsou zde skláři ze Severu „  Tak se stoly srazily a výslech začal nanovo."Co foukáte" rozuměj ze skla.No nechtěl jsem jim kazit radost tím,že bych přiznal,že dělám v komoře - kmenárně.Je to sice práce pro sklárnu nezbytná a zodpovědná,ale kmenař je jen kmenař.To se mezi skláři nebere.Tak jsem sebevědomě prohlásil : „Foukám vázy vysoké jako tendle stůl ale spíš větší".

To vzbudilo pozornost.Bezchybně jsem popsal foukání vázy u nás zvané rákoska.Znal jsem to nazpaměť.Vždyť jsem na tyto vázy nahazoval rubíny a email.Váza je skutečně vysoká nejméně metr a nejtrefněji ji vystihuje označení pytel.Vázy se vyráběly z tmavého protislunečního skla,které se na povrchu zdobilo různobarevnými rubínovými skly a zejména bílým emailem,který krásně kontrastoval s tmavým sklem těla vázy.Byla to takzvaná šmelina.Každý sklář,který chtěl nějakou výhodu,používal tuto vázu jako korupční nástroj.A že korupce kvetla,kvete a bude kvést o tom žádná !Již jen ten začátek,když jsem chtěl vázu pro sebe :

Jedna váza se musela dát huťmistrovi,aby nic neviděl,druhá váza šmelcířovi,který vázy vyndaval z tamprovny/chladící pece/,třetí váza vrátnému aby držel hubu.Teprve čtvrtá váza byla pro mě za nahazování rubínů - mám ji dodnes doma,a pak již tu byly vázy pro skláře.To jsme sebou museli mrskat,aby se na každého dostalo.Já jsem nějaký čas dělal u sklářů s velkejma koulema,tak jsem se dostal i k těmto šmelinám.Zde budiž vysvětleno,co to byly skláři s velkejma koulema.Koulí byla skutečně velká skleněná slabostěnná koule vyráběná ve dvou velikostech.Malé koule měly průměr okolo 40 cm,velké

70 cm.Dofukování se provádělo kompresorem,průměr koule dával zakřivení protislunečního skla,které se z koulí získávalo vyřezáváním diamantovými řezáky.Na sklářských hutích se od pradávna taví sklo v pánvích.Když je sklo utaveno,sníží se teplota v peci z teploty nutné pro tavení skla  na teplotu,při které se sklo zpracovává.Snižování teploty je označováno jako sejití.Dnes si všichni myslí,že to je sejití teploty z vysoké na nižší.Historická pravda je však jiná.Když tavič utavil sklo a nechal poklesnout teplotu na zpracování - na dílo teprve se skláři sešli.Sklo se tavilo naprosto různě,někdy bylo hotové dřív,někdy později.Když bylo sklo hotové,tavič - šmelcíř dal vědět sklářům,že se mají sejít k dílu - sejití.Byly různé způsoby,klučina,zvon,buben. Ani v době socialismu jsme nedokázali poručit sklu,aby bylo utaveno v pravidelných časových intervalech a zajistili tak sklářům pevnou pracovní dobu.Jenom způsob oznamování sejití se změnil.

Máme techniku,máme traktory,máme  vesnický rozhlas.A tak se také jednoho dne ozvalo od hlasatele Vokounave vesnickém rozhlase :"Ehm,Ehm"

„ Pozor,pozor ! Hlášení pro skláře ,  Skláři s malejma koulema začínají dnes v patnáct hodin,skláři s velkejma koulema v deset večer !" a tak to již zůstalo i když sklářům s malejma koulema se to vůbec nelíbilo.

Samozřejmě jsem huťským slíbil,že je  zítra po fajrumu naučím foukat vázy jako stůl.Z toho je vidět,jak alkohol zvyšuje sebevědomí.A pak zase vyprávěli včelničkovští huťský o tom,jaký gryf musí mít oni při zpracování proslulého nabíhavého granátového skla.Bylo ke čtvrté hodině odpolední,kdy se jeden ze sklářů  zvedl,že musí domů.Bylo vidět,že tak činí velmi nerad ale jak by to doma vysvětlil.Ale přeci jen přišel na myšlenku,jak příjemné posezení pokazit i svému kolegovi.Na huti byl pradávným zvykem,že si skláři nosili v bandasce kafe nebo čaj z domova,který si před svačinou přihřáli a pili spolu s jinými nápoji.Na huti je horko a stálá žízeň.Také zdejší huťáci měli skoro všichni bandasky,které si postavili ke zdi. Tak Mirek,který se měl k odchodu povídá „Franto,já jdu už domů,já   ti s sebou vezmu konývku,abys ji tu nezapomněl."Tak jó,to seš hodnej" na to Franta nic zlého netuše.Franta vyrazil z hospody a byl jaksi vesel,i když opustil rozjíždějící se společnost,z důvodu přísné ženy.Cestou domů se zastavil u manželky Mirka,kterému nes domů konvičku ."Ahoj Jarčo !,Tady ti nesu Frantovu konvičku.Je celá nová.Smaltovaná.A on Franta je již těžce vožralej a cestou domů by ji mohl pomlátit a smalt je prevít,hned odprýskne a je po konvičce !" Jarča změnila několikrát při této rozvážné řeči barvu.Měli jsme se záhy přesvědčit,že ji zbyla ohnivě rudá.Rozrazili se totiž dveře do hospody,vrazila sem Jarča a rudá vzteky jenom zařvala „Franto ! Domů !" Franta,který upíjel své druhé pivo se zvedl nechápavě ze židle.Jarča  znovu spustila  : „Tu konvičku jsem ti koupila předevčírem,no to jsem si mohla myslet,vožralej ani mluvit nemůže!" , protože Franta skutečně vyvaloval oči a vůbec nevěděl, proč mu manželka vyčítá novou konvičku.Ta však ostře a hlasitě pokračovala: „Takhle se zlít odpoledne ! „Následovaly dvě pěkně provedené facky,každá z jedné strany jen to plesklo.Franta jako v mrákotách opouští hospodu .

Druhý den Franta s Mirkem přišli po šichtě na pivo jinak by se dostali do řečí,že se bojej svých starých,ale každý seděl u jiného stolu.Na moje vázy jako stůl se naštěstí zapomnělo a tak dovolená pokračovala bez rušivých momentů svým letním tempem.

Ale alkoholu již bylo dost a tak jsme se  rozhodli,že alespoň jeden den budeme úplně střízliví.Došli jsme proto do místní samoobsluhy,koupili nějaké jídlo a k pití jsme si vzali do košíčku šest Karlovarských minerálek,protože v tomto pití jsme se nevyznali.Přijdeme k pokladně a paní pokladní říká : „Pozor chlapci,je to Karlovarka !Začali jsme tušit zradu v zakoupeném nápoji.Proto jsme se od kasy vrátili a vrátili jsme i Karlovarku do její původní  basy.Ale Karlovy Vary,to jsou přeci proslulé i svými léčivými nápoji !A tak jsme si  koupili  lahev Karlovarské Becherovky.Naše přesvědčení být abstinenti alespoň dnešní den tímto rozhodnutím vedoucí samoobsluhy vzalo za své.

Jak dovolená skončila o tom příště.

POVÍDKY NEJEN O SKLE      III.

Jak jsme byli na Brněnském veletrhu

Bylo nádherné jaro  a i doba normalizace se zdála normální.Na jaře člověk všechno vnímá jinak.Po zimě se těší na první sněženky a kochá se pohledem na kvetoucí čemeřici,jejíž květy se proklubaly sněhem.Jaro je prostě vždy jaro.Se svými novými nadějemi a radostmi z obnoveného života přírody.Tato nálada se přenáší i na všechny lidi.Nemohou se dočkat,kdy začnou upravovat své zahrádky.Plánují,co všechno zasejí,zasází a těší se na zvyšující se teplo.

Každé jaro s sebou přinášelo pro pracující sklárny i rozptýlení v podobě oslav MDŽ.MDŽ,který chtěl jeden náš poslanec /nebo to snad byl senátor,nebo to byli oba ?/vyškrtnout z kalendáře,protože jim zůstalo utajeno,že jeho vznik byl v USA .MDŽ neboli Mezinárodní den žen byl pro nás většinou větší událostí než Prvomájové oslavy./Také původem z USA,snad se také dočkají návrhu na vyškrtnutí z kalendáře,někteří z nás jsou k tomu blbí dost./K  důstojným oslavám  MDŽ pochopitelně patřilo i plánované veselí.Toho se vždy ujal závodní výbor Revolučního odborového hnutí.Naštěstí v našem závodním výboru ROH byli   lidé,kteří se řídili více rozumem než politickými direktivami.A ti vymysleli nové řešení,aby oslavy byly ještě oslavnější.Záležitost se týkala občerstvení placeného z fondu kulturních a sociálních potřeb.Dosud byla praxe,že při oslavách MDŽ,které se konaly od nepaměti v Závodním klubu ROH si účastník mohl vybrat  zda chce zdarma 3 piva nebo půllitr vína.Víno mělo standardně značku Pražský výběr,pivo se podávalo Litoměřické.Párek dostal jednotně každý odborář.Geniální nápad,který se zrodil za střízlivého stavu v závodním výboru spočíval na jednoduché úvaze.Každý rok v prvním čtvrtletí je Výroční členská schůze ROH.I pro tuto schůzi platí stejná občerstvovací pravidla.A tak výbor schválil a později i realizoval,že se Výroční členská schůze ROH  uskuteční současně s oslavami MDŽ ,čímž nárok na občerstvení se zdvojnásobí ! A jak se usneslo tak se i uskutečnilo.Místo jednoho podpisu při prezentaci jsme se sice podepisovali dvakrát,ale když nás člen závodního výboru informoval,že tímto zákrokem si můžeme dopřát každý jednu litrovou lahev vína zcela sám,případně si vypít 6 piv,podepsal se dvakrát každý, přičemž litoval,že se nemůže podepsat ještě vícekrát.

Hudba byla živá pochopitelně dechovka a již seděla na jevišti.Protože my skláři o sobě víme, jací jsme,že když se trochu napijeme,nikdo  nepřestane žvanit a rušit schůzi,rozhodlo se,že oslavy MDŽ v novém pojetí předejde programově  Výroční členská schůze ROH. Po dobu schůze se nebude podávat občerstvení.Co zbývalo,než tedy sedět a přát si,aby předseda ROH zprávu přečetl co nejrychleji,což se mu nedařilo,protože si při tom frmolu zapomněl brejle.

Na ty půjčené špatně viděl, a tak hlasitě odměňované  přebrepty zpestřily zprávu, v níž se pravilo,jak jsme dobří a jak budeme ještě lepší.Konečně konec proslovu.

„Soudružky a soudruzi,nyní otevírám diskusi." Hlasitě informoval předseda.Přihlásil se první diskutující a řekl,že by bylo dobré,aby pracovníci v rámci rozšiřování obzorů v oblasti techniky navštívili podzimní Brněnský veletrh. Předseda si to zapsal a slíbil,že to ve výboru projednají.Další diskuse již prakticky nebyla,kdo chtěl diskutovat, byla mu ruka stažena spolusedícímí,kteří  již chtěli  začít slavit.Takto diskuse vyvolala vrásky na čelech předsedy ROH   i ředitele závodu,co tomu řeknou soudruzi odboráři na Okrese,že zápis z jednání Výroční schůze prakticky postrádá povinný bod osnovy - diskusi. Zájemci o diskusi však byli zpacifikováni, a tak ředitel povstal a pronesl  :  „Soudružky a soudruzi !,než zvážíte svá vystoupení v diskusi poprosil bych soudružku Kratochvílovou,která  se v minulých dnech vrátila ze Sovětského svazu,kde byla na rekreaci, aby nám pověděla něco o  zkušenostech sovětských soudružek , soudruhů a o Sovětském svazu „.

Soudružka Kratochvílová,skutečný dříč,kterého uznávali všichni pracovníci sklárny  a nositelka všech možných diplomů za vynikající práci a to oprávněně,  povstala a zvučně zahájila svůj proslov  :  „Soudružky a soudruzi,víte,my tady někdy  nadáváme na pracovní prostředí,obchody,kulturní zařízení a podobně ale kdyby jste viděli ten bordel tam ,!!! .... „

Bohužel další její slova byla přehlušena silným hlasem ředitele : „ Začínáme zábavu,muzikanti spusťte ! „A tak jsme se toho moc nedověděli,protože každý začal pít,jakoby druhého dne měla být prohibice.

Pilo se ,tancovalo a zpívalo ani nás nemusel nikdo přemlouvat , a co víc splnilo to poslání Oslav Mezinárodního dne žen,takže jsme se zpili v souladu s politikou vedoucí dělnické třídy.Naštěstí závodní rada tohle věděla a tak se oslavy MDŽ konaly ať  přišly na jakýkoliv den v týdnu vždy v pátek.Sobotu jsme úspěšně prospali a neděle zajistila definitivní vystřízlivění.Vystřízlivěla i závodní rada.  "Soudružky a soudruzi,jak vysvětlíme nahoru,že prakticky nebyla diskuse ?„řekl jako první projev obav  předseda rady na jejím zasedání po skončení oslav.A tak se usneslo,že vystoupení soudružky Kratochvílové nebylo  a zapisovatel výboru ROH musí vypracovat takové hlášení,aby tím jedním diskusním příspěvkem popsal alespoň dvě stránky,aby si toho nahoře nevšimli,že je hlášení nezvykle krátké.Budiž pochválen zapisovatel ROH.Popsal dokonce tři stránky z jednoho diskusního příspěvku týkajícího se možnosti návštěvy Brněnského veletrhu.Na stránkách se  to hemžilo touhou pracujících poznat poslední technické novinky,nové technologie,inspiraci použít  v praxi vlastního závodu a tak dále a tak dále.Rada ho pochválila a zápis byl odeslán,stejně se předpokládalo,že to na Okrese nikdo nečte.

Ale čte, nebo to má alespoň někdo v pokynech o své práci.Což kdyby diskuse obsahovala nějaké nekalé myšlenky,proti nimž by bylo nutné zakročit.

Jaké bylo překvapení závodního výboru ROH,když obdržel dopis shora v tom smyslu,že příkladný zájem o poslední techniku a vědecký pokrok jsou chvályhodné a příkladné i pro pracující v ostatních závodech..Dokonce dopis obsahoval doložku,že v případě,kdyby závodní výbor neměl dostatek finančních prostředků,Okres by uhradil přímé náklady jakými je doprava a vstupné na veletrh.A bylo rozhodnuto.Pojede se.Prostě se jet musí.Nesmíme zklamat očekávání a důvěru soudruhů z Okresu. Času bylo dost,financování zajištěno a závodní rada měla před sebou závazek,který se rozhodla splnit .No jo,ale dovolenou si na veletrh nebude chtít nikdo vzít o tom si rada ani ředitel nedělali iluze.Přesto se to nejprve zkusilo po dobrém,že by si zájemci dovolenou vzali.Ale naplnila se černá očekávání,přihlásil se předseda,většina členů rady a pár Údů/úsekových důvěrníků.Tak na jeden osobák.Ale jak nezklamat soudruhy z Okresu ? A tak se hledalo a  našlo,že ten kdo pojede bude mít hrazenou mzdu,protože se bude jednat nikoliv o výlet ale o služební cestu.A teď to šlo již ráz na ráz.Přihlášených bylo tolik,že by to bylo na dva autobusy.

Místo šichty výlet,jen blázen by váhal.Co teď ? Ale náš předseda si vždy ví rady.Věděl si rady i teď.Když jste si na zájezd měli vzít dovolenou,nechtěli jste jet a tak za prvé pojede těch několik uvědomělých soudružek a soudruhů,kteří neváhali  obětovat svou vlastní dovolenou a přihlásili se na účast na veletrhu i za této podmínky.A protože se  nemůže dostat na všechny ,kdo se teď přihlásili za nových podmínek, důvěrníci/zkráceno ÚDi/ provedou výběr pracovníků,kteří si to zaslouží.Dělníkům a zlepšovatelům budiž dána přednost.To naznačovalo,že se bude jednat více o výlet než o cokoliv jiného.Výběr byl proveden,autobus byl zaplněn a účastníci včas   připraveni k odjezdu  ve svátečních šatech.Odjezd byl od sklárny v pátek za slunečního podzimního dne.Ti kdož nebyli vybráni tiše a nenápadně vyhlíželi z pracovních hal a záviděli,jiní věcně konstatovali „Ti se zas vožerou ! „

A tak se jelo.Předseda se projevil jako vynikající organizátor,s promyšlenými čůracími i občerstvovacími zastávkami.To platilo až do Brna.Nejvíce jsme si dělali legraci z třicetiletého zedníka Vorlíčka,který se nedávno oženil a na zájezd se dostavil v šatech ,ve kterých se ženil.Jeho mohutnou postavu zdobil  drahý oblek ve střihu poslední módy.Široká  decentní dobře vázaná kravata  lehce kontrastovala s bělostí dederonové košile.Dederonová košile byla hit.Dneska bychom řekli,že kdo nenosil dederonovou košili nebyl In.Kdo tu dobu zažil,ví o čem mluvím,pro ty mladší : Šlo o bílou košili z umělé hmoty prakticky neroztrhatelnou, teplotně  nepropustnou a nenasákavou.V tomto případě soudruzi z NDR udělali tu chybu,že košile byla neprodyšná.

Ale novomanžel byl  In a dederonku, podobně jako mnoho dalších účastníků zájezdu měl a společně jsme se potili.

V Brně autobus najel na  určené parkoviště a předseda rozhodl,že nepojedeme kyvadlovou autobusovou linkou,ale ten kousek dojdeme pěšky.A tak jsme šli.Ten kousek byl asi kilometr.

Byl podzim,listí padalo ze stromů,ale sluníčko nás prohřívalo i přes studené dederonky až nám pot tekl po zádech..Většina účastníků zájezdu byla v oblecích,tenkrát džíny nebyly ještě tak rozšířené jako na Západě a obleky byly  z tesilu - kombinace plastikových vláken a přírodních vláken - kalhoty dobře držely tenkrát módní puky.Po doražení na Veletrh měla procházka ten účinek,že všichni měli žížeň,jak říkají skláři.Předseda několikrát zdůraznil  čas odjezdu  autobusu z veletrhu a že se na nikoho čekat nebude.A pak se odboráři rozešli v malých skupinkách okupovat stánky s pitím,tedy hlavně s pivem.My mladí jsme se drželi předsedy.Byl hodně starší a měl u nás hochů z vesnice přirozenou autoritu."Kluci,"povídá  předseda,na Moravě je blbost pít pivo.Morava je zemí vína  a teď tu budou mít určitě někde u stánku burčák,je jeho čas.A tak jsme ho následovali.Budiž řečeno,že ve stavu střízlivosti jsme chtěli Veletrh skutečně vidět a nové věci poznat.Tak jsme procházeli nejprve výstavními pavilony a halami.Pro užití v naší sklárně se ale prakticky nic nehodilo. Ale - ty nádherné letáky západních firem ! Na křídovém papíře,to tedy bylo pro nás něco ! Navíc většina vystavovatelů ze západních zemí nám  dala bez problémů nejen  svazek svých nádherných letáků ale i plastovou tašku s nápisem firmy a uvnitř tašky  někdy byla dokonce i tužka  opět s nápisem firmy! Úplný poklad objevil kolega,kde jedna firma měla v tašce propisovací tužku,která v digitálním okénku ukazovala  čas a po zmačknutí tlačítka dokonce i datum !!! To tedy bylo něco.Málem jsme o ty tužky svedli pračku, čemuž vystavovatelé nechápavě přihlíželi a v řeči,které jsme nerozuměli nám cosi  vysvětlovali,takže jsme se přestali rvát.Po chvíli se dostavil pán jako od Nekrmana a dal nám,co jsme tužku ještě neměli také po jedné tužce.To bylo radosti.Protože plastové tašky byly již plné nádherných prospektů  a začaly být těžké,hlad po další kořisti se snižoval.Dokonce jsem si vzal i prospekty některých českých firem,které byly sice na novinovém papíře,ale alespoň jsem si přečetl o čem to je.Jejich mimořádně neocenitelný význam měl přijít později.

"Hoši !,vy jste nějak úplně zapomněli na ten burčák !   Chováte se jako vesničani !,neponižujte se před těmi kapitalisty ! Já už vím,kde se prodává burčák ,je vynikající,sladký a mají dva druhy ! Burčáku má každý vypít tolik,kolik má krve,pak burčák pročistí organismus od všech škodlivin na celý rok !„

A tak jsme následovali předsedu.Burčák nám chutnal,mohutně jsme popíjeli střídavě od  obou druhů,zdálo se nám,že snad ani neobsahuje alkohol.Také se nám zdálo,že nebude problém tohoto moku vypít asi ty  čtyři litry,abychom si vyčistili organismus,jak nám doporučoval předseda.Když jsme měli každý vypito přes tři litry tohoto lahodného nasládlého léčivého  moku začali jsme pozorovat,že burčák začal  pracovat a snaží se náš  organismus pročistit.Projevilo se to tím,že nám prakticky všem ve stejné době začalo prudce burácet ve střevech.

Naštěstí výstaviště je vybaveno  více  sociálními zařízeními,tedy splachovacími záchody.Jediným avšak vážným nedostatkem se jevil chybějící toaletní papír.Po první návštěvě tohoto zařízení kamarádi s hrůzou vyprávěli,že s sebou měli jen ty nádherné prospekty na křídovém papíru  a mají od něj odřené zadnice.Mohlo to být ale horší.Vzpomněl jsem si na vyprávění,kdy ve dvou hajzlkabinkách jsou vedle sebe dva klienti a z jedné se ozve „Nemáte u sebe drobné za tisíc korun ?„  „Ne" zněla jednoznačná odpověď „  Ježíšišmajra" ozvalo se z první kabinky spolu se slabým šustěním .A tak jsem se stal zachráncem situace.Začal jsem totiž rozdávat prospekty českých firem tištěných na novinovém papíru.Touha po vědění brala za své neodřít si prdel bylo v té chvíli mnohem důležitější.Od té doby jsem došel k přesvědčení,že to co je nádherné,nemusí být někdy  dobré.Organismus se totiž vlivem burčáku čistil velmi zřetelně.No ale vše má svůj konec a my opustili výstaviště,abychom stihli  sraz u autobusu.Kyvadlovou přepravu jsme se oprávněně báli použít.Stihli jsme to však všichni včas v předtermínu stanoveného odjezdu autobusu.Na velké ploše parkovací byly navíc vedle sebe čtyři mobilní kadibudky,což nás velmi uklidnilo.Při  kontrole ,zda jsme všichni a zda má každý svého spolucestujícího se zjistilo,že Vorlíček chybí.Soudě podle sebe jsme prohlásili,že ho asi chytla novomanželská sračka.A tak se čekalo.Několikrát jsme využili příležitosti a zasedli do kadibudek. Burčák stále pokračoval ve svém očistném programu.Pohled na kadibudky nic zvláštního neprozrazoval.Zato zvuky zaznívající  z kadibudek budily dojem,že se každým okamžikem kadibudky rozjedou někam kupředu.Posluchači v uctivé vzdálenosti  hodnotili,která kadibudka má lepšího pilota a byla by  rychlejší.

Uplynula hodina,Vorlíček nikde.Teď už byla situace vážnější.Co teď?Předseda  vědom si své důležitosti rozhodl."Počkáme ještě půl hodiny" i tak vyjedeme skoro za tmy.Uplynula  stanovená půl hodina,Vorlíček nikde,a předseda rozhodl podobně jako velitel nádraží v Táboře  o Švejkovi."Ať si jde pěšky !".

A tak jsme Vorlíčka ponechali jeho Brněnské anabázi o které se rozpovídal v pondělí v práci.

Na startu na veletrh  ho všichni častovali přiblblými poznámkami na jeho parádní oblek „Kdes nechal nevěstu ?Tady se dneska neoddává „ a  tak podobně.  Vorlíček se urazil a uražený truhlář to není jen tak.Opustil svou partu s tím,že si veletrh prohlédne sám bez blbejch keců. Aby se mu úkol lépe plnil vypil  v prvním občerstvovacím stánku čtyři Brněnské draky.Pak se neohroženě vydal na prohlídku pavilónů.Asi již po půl hodině jsem hoši cítil,že jsem nějaký míde/unavený/ a tak jsem  vstoupil do boxu jedné předváděcí firmy.Byla to firma Francouzská,nabízela nevím co.U konferenčního stolku sedělo asi šest lidí a o něčem diskutovali.

Pohovka spolu s dalším konferenčním stolkem byla volná.Tak jsem si na ni usedl.Krásná slečna mi pokynula,že je vše v pořádku,asi předpokládala,že čekám až na mě přijde řada.Na stolku byly čtyři sklínky a v nich nalitý francouzský koňak.Slečna mi řekla : " Mersi „   a pokynula  rukou abych se posadil i když jsem již pohodlně seděl.Já po těch pivech jsem ji rozuměl,že říká ber si !

A tak jsem si bral.Nejprve první sklínku ,koňak mi chutnal takový jsem v životě nepil a již asi ani pít nebudu a tak jsem postupně vyzuňk  všechny čtyři připravené  spravedlivě naplněné sklínky.Asi by se nic nestalo,kdybych po tom výkonu neusnul na pohovce.Probudil mě  pán velmi slušného vzezření  i  oblečení,prostě gentleman vy kluci pitomí. A ten  povídá  :  „Ju spík engliš  ?, protože jsem nevěděl co chce,čekal jsem jak se situace vyvine.Další otázka  : „Šprechen zí dojč  ? , Francé ?,Itali ?,Govoritě pa rusky ?"Tomu jedinému na konci jsem rozuměl.Přeci jsme se rusky učili všichni.A tak mu melduji :

„Já jsem kamaráde Čech !„    „Dobře," povídá on na to  „ A kterou firmu zastupujete ?"   Hrdě jsem prohlásil : „Já jsem účastník zájezdu ROH „.Pán se vůbec nerozzlobil,byl to gentleman,vy pitomci, a sdělil mi,že jsem asi poněkud zabloudil a že mě doprovodí k východu z pavilonu.To proběhlo ještě snadně.

Kdybych jenom  po těch zpropadených francouzských koňacích nechytl žížeň!Co vám budu povídat Brněnský drak to jistil a já měl za dvě hodiny takového draka,že jsem si ustlal na lavičce na výstavní ploše naležato a začal jsem spokojeně chrápat.Všechno mi  bylo jasné a  zdálo se  jednoduché.Trochu se prospím,dojdu k autobusu,cestou v autobusu domů se  dospím a manželka nic nepozná.Ale  ouha.Jak tak spokojeně chrápu nahlas,kde se vzali tu se vzali zelení mužíci veřejné bezpečnosti.Byl jsem toho dne už podruhé probuzen a tak jsem trochu nadával,načež mě zatkli a odvezli na policejní stanici.

Tady jsem už zase začínal přicházet k sobě a po sepsání protokolu jsem byl vyzván,abych protokol podepsal a zaplatil stanovenou pokutu za buzení veřejného pohoršení ve výši 200.- Kč. Byly to prakticky všechny mé peníze,které jsem měl u sebe.Vystřízlivěl jsem již natolik,že pohledem na hodinky jsem došel k názoru,že náš autobus je již nejméně tři hodiny na zpáteční cestě.

„Soudruzi,já vše uznávám a lituji svého jednání,ale ujel mi určitě autobus zpátky až do Severních Čech !A podruhé bylo rozhodnuto o mém osudu :

„Tak pojedete domů vlakem,aby jste si to příště rozmyslel ! „No já bych vlakem jel,ale posledních 200 korun jsem vám dal na pokutu,"hlesl jsem odevzdaně.Příslušníkům VB se mě nakonec zželelo a když jsem jim řekl ,že jsem truhlářem,měl  jsem vyhráno.Jeden z příslušníků VB byl také nejdříve truhlářem.Oběma příslušníkům VB,jsem se svěřil,že jsem  navíc  čerstvě ženatý a že to bude tak jako tak průšvih a nebetyčná ostuda.Došli ke chvályhodnému řešení :

„Franto,ten si to odnese od mladé a v práci ho také jistě nepochválí."Vzal ze stolu  protokol o zadržení a uložení pokuty ze stolu a roztrhal  ho.Pak sáhl do příruční pokladničky a vydal  mi zpět kýžených 200 korun abych měl na jízdenku a nemusel jít na nočního stopa,protože jsem  stejně nevěděl,jak bych se  dostal na správnou výpadovku na Prahu.Ke všemu už byla tma a o Brně vím jenom,že je to druhé největší město."Nechechtejte se ! Vy nevíte ani to ! „

Nakonec mě raději odvezli i na vlakové nádraží když jsem jim slíbil v té kočce/kocovině/,že jim vyrobím a pošlu dva nádherné dubové stolky.No řekněme,že jsem na to zapomněl. Cestou mi Vébáci říkali,ať už do Brna nikdy nejezdím,příště by to bylo o hodně horší,mám štěstí,že jsem narazil na ně dva. Jiní  příslušníci  by prý se mnou jinak zatočili.Oni jsou výjimka,oni jsou dobráci.Tomu jsme i věřili.

Na nádraží  už to byla pohoda,ale stejně jsem přijel s jednodenním zpožděním a ta moje by se se mnou hned rozvedla,kdyby se mnou nebyla jen měsíc,protože takhle by tu hanbu nepřežila.Tady vidíte vy blbci,co to je když se voženíte. Radím vám dobře, nežeňte se ! Co by se stalo,kdybych byl svobodnej. Leda hovno.A teď nevím,kdo na mě kouká hůř,jestli je to žena,tchýně nebo tchán.Co vám budu vykládat vy blbci ! a zakončil  vyprávění : „Do Brna mě  už nikdo nikdy nedostane ! „

A tak skončila i Vorlíčkova anabáze.

Skončil  i  zájezd za poznáváním nové techniky a technologií ,ze kterého jsme si nakonec nepřivezli ani ty  prospekty českých firem.Ale organismus jsme měli dokonale pročištěn.

Závěrečnou zprávu opět sestavil zapisovatel závodní rady.Na soudruhy na Okrese udělala jeho zpráva takový dojem,že i v místních Českolipských novinách se objevil článek s titulkem  Skláři  na Brněnském veletrhu.Text se silně rozcházel se skutečností stejně tak jak se  tomu děje podnes,kdy redaktor bulvárního  tisku bez uzardění  otiskne lukrativní rozhovor se známou osobností,bez její účasti.Hlavně,že cíl je dosažen ! Čtenář potěšen ! Pravda je přeci vždy jen relativní.

Povídky nejen o skle IV

Jak jsme temperovali pec

Pec s přívlastkem sklářská jest zařízení,na kterém se taví sklo.Pece skláři dělí někdy na pánvové a vanové.Nejjednodušší pro pochopení je,když tavení skla přirovnáme k tavení skla v květináči a tavení na vaně k vaně koupací.Takový je rozdíl mezi těmito pecemi. Z pánve/květináče/ se vybere sklo.Pak se pánev znovu naloží surovinou ,která se roztaví na sklo a proces se opakuje.U vany se dokládají suroviny nepřetržitě a utavené sklo se rovněž odebírá nepřetržitě.

Koupací vana je pochopitelně větší než květináč.To platí i o rozdílu mezi vanou a pecí pro tavení skla.Když květináč /pánev/přestane sloužit,vyhodí se a dá se jiný/jiná/.U vany je to složitější,je větší a stojí moc peněz.Proto se každý snaží aby vanová pec - vana - vydržela co nejdéle.Někdy se to nepovede správně určit čas ,kdy vanu vyměnit a pak vidíme v televizi jak si sklo vyteklo  bez kontroly samo a kolem běhá spousta lidí,zejména hasičů.

Také vana, rozuměj pec, ve Skalici měla již své odslouženo a přeslouženo.Stále se oprava oddalovala a říkali jsme ještě rok,až těch roků bylo jedenáct.Vana byla služebně starší než já.Klenba pece byla již jako slupka.A do toho přijeli na podzim  jezeďáci/dnes rolníci/ a  začali na pole proti sklárně skládat hromady hnoje.Nevím,kde se ten nápad rozstřelovat hnůj narodil,vsadil bych na soudruhy ze Sovětského svazu, z nichž mnozí ještě byli přímými účastníky Druhé světové války.Protože se jim stýskalo po dělostřelecké palbě, rozhodli se zavést nový způsob rozmetání hnoje po polích.Hnůj vyhazovali doslova do vzduchu.Tento výkon byl provázen takovou ránou,že  člověk v blízkosti tu šupu nejen slyšel, ale i vnímal tlakovou vlnu.

„Vtrhnul jsem proto do kanceláře ředitele :  „Řediteli,řediteli ! naše vana živitelka je ohrožena ! Naproti přes silnici jsou na poli hromady hnoje a odpal může být každou chvíli ! Pec se nám zřítí ! „

Ředitel nejprve myslel,že si dělám legraci,čímž jsem byl pověstný,ale já se díval přesvědčivě.Zvedl sluchátko.„Spojte mě s předsedou JZD  bleskem! Předsedo, tady ředitel sklárny.Vy jste naproti hutě nakupili hromady hnoje a hodláte je rozstřelovat ! To není otázka ! To je konstatování. Předsedo ! My máme starou pec a ta se těmi ranami může zřítit ! Ne,myslím to vážně !"Z druhé strany sluchátka: „Dobrá,já to zastavím."

Pak se konala hnojová porada.Co teď ?Nová metoda je nová metoda,nevadí,že po ní zůstávají krátery na polích,že je traktor sotva přejede.Přeci nemůžeme rozmetávat hnůj jako za stara !

/Po roce se od této metody ustoupilo,když v okolí polí zmizela všechna zvířata,jakými tam dosud byli zajíci,bažanti, koroptve,  vysoká a dokonce i černá  zvěř.Vše odešlo do lesů.Nebyli tu tehdy ekologové,aby se dospělo k názoru,že je to blbost, i když od novátorů ze SSSR./

Na hnojové poradě se sešli zástupci JZD  se zástupci sklárny.

A  tak se hledal a pochopitelně našel kompromis.Předseda chtěl rozbombardovat  celou velkou fůru hnoje,ředitel sklárny nechtěl střílení.Když se to sečetlo,velká hromada hnoje a nic a vydělilo dvěma, vyšlo,že jezeďáci ručně naloží z každé velké hromady hnoje  polovinu na valník a tu převezou na poloviční vzdálenost ,která dosud byla mezi velkými hromadami hnoje a sklopí.Tím vzniknou poloviční hromady hnoje.Ó jak moudré.No a střelba se provede poloviční dávkou střeliva ,rána bude poloviční,vana nespadne a soudruzi z JZD uplatní novátorskou metodu v praxi.A tak se jezdilo,nakládalo,skládalo  a hlavně se nadávalo na ty blbce,co to vymysleli.Po třech dnech usilovné práce na celém poli  byla hromádka hnoje vedle hromádky.To silně rozladilo traktoristu a nově proškoleného odstřelovače hnoje.Podle  příručky a přednášek na kurzu,měl  do každé hromady hnoje umístit zapálenou rozbušku,která přivádí k explozi  trhavinu,která se dává do hnoje  zvlášť.Když viděl traktorista,kolikrát bude muset slézt z traktoru a opět do traktoru nastoupit - hromad bylo po poli jako hnoje,začal přemýšlet.Proč vystupovat z traktoru,dojít  k hromadě hnoje a provést odpal , pak se zase vracet k traktoru,  jak je to učili v kurzu hnojostřelců. Co takhle přijet i s traktorem k hromádce hnoje,nálož je stejně poloviční,zapálit rozbušku,hodit ji na hnůj a než dojde k explozi bude u druhé hromádky.A již začal uplatňovat nápad v praxi.. Fungovalo to perfektně. Zapálil rozbušku,otevřel dveře traktoru a hodil ji na hnůj.Když dojížděl k druhé hromádce, ozval se výbuch.Perfektní ! Už byl skoro s prací hotov, lebedil si, jak na to vyzrál,že si ani nevšímal budíků v traktoru, a to se mu stalo osudným. Sedíme si v klídku po šichtě v hospodě u Pilouse,popíjíme již třetí pivo,když do hospody vstoupí chlap v rozervaných montérkách,ze kterých visí cáry  a spolu s ním vstupuje takový zápach hnoje,jako když se kydá u krav.Je to Jindra ?Není to Jindra? Traktorista. Dohadujeme se. Byl to Jindra. Rychle jsme si všichni dali grog,abychom  ten odér alespoň trochu potlačili vůní rumu. Smrad přesto jednoznačně zvítězil. Ale nakonec jsme všichni z vesnice, a tak nám to až tak nevadilo, i když z toho otrhance skutečně čpěla síla.

"Hospodskej,rychle jeden velkej rum !" Volá Jindra a sedá si na židli poblíž našeho stolu,ke  které se doslova přilepil,protože správně chápe,že takto mezi nás nemůže. „Co si dělal vole !" Pronesl Ruda."Došla mi nafta. „ Na to Jindra.

„A to jsi kvůli tomu musel skočit do hnoje ?"   „ Dyť seš blbej ! „ Na to Jindra. A spustil. Nejprve nám vysvětlil princip svého fantastickýho zlepšováku. „No a pak to přišlo,už mám před sebou posledních pět hromad hnoje , hodím rozbušku a traktor zdechl. Já jsem se tak lek,že jsem nejdříve zavřel dvířka s tím,že se mi možná nic nestane. Volové,ale strach je strach.Tak jsem dvířka otevřel a že uteču.A v tom to bouchlo. Ještě teď pořádně neslyším. Co vám mám říkat, v kabině mám zasekáno metrák hnoje.Dveře to  zaplaťpánbůh vydržely.Ten,co vymyslel to rozstřelování hnoje,toho by měli zastřelit, a to vám říkám, i když to byl soudruh ze Sovětského svazu." No smrděl ještě týden tak,že když přišel do hospody, a já ač otočen zády ke dveřím, laskavě hlásím :„Ahoj Jindro !  Zase si střílel,nebo smrdíš odposledka ? „

A tak toto nebezpečí naše stará pec,vana živitelka přežila přes nástrahy ,které ji hrozily od  hnoje.

Pokračování  přinese příhody,kdy se již  konec vany  uskutečnil a stavěla se vana nová.

Po hnojovém incidentu vana pracovala s prohlubujícími se problémy.Stará kráva také již nedojí  dost a kvalitní mléko.Prožrala se jedna přepážka,kde je sklo nuceno proplouvat takovou dírou z jedné strany vany,kde se sklo taví na druhou stranu,kde se jeho teplota snižuje ke zpracování.Skláři první části říkají část tavicí,druhé část pracovní, a ta spojovací díra je průtok.V průtoku je největší proudění skloviny a sklovina stěny průtoku vymílá.A nám to sklovina vymlela tak,že část skla nedotaveného  z tavicí části tekla do části pracovní.Výsledkem jsou  průhledné šmouhy ve skle,kterým skláři říkají šlíry.Na pánvi se sklo může zamíchat a také se od nepaměti míchá tak,že do žhavé skloviny se potopí dřevěný mokrý kolík,který je nabodnut na železnou tyč.Voda,která je ve dřevě obsažena spolu s hmotou kolíku se prudce odpařuje,je tu teplota 1400°C a velké bubliny páry si proráží cestu sklovinou k hladině,kde praskají.Při tom způsobí pohyb skla a to se míchá.Skláři tomuto výkonu říkají foukání.Lze si to představit tak,jako když  pijete nápoj brčkem  ale místo sání začnete do brčka nezpůsobně foukat a v nápoji se pak tvoří bubliny,které letí k hladině a tam prasknou.Tak mě napadlo,že sklovinu zamícháme stejným způsobem jako by šlo o pánev.Přestože je vana podstatně větší než pánev, princip je přeci stejný,sklo se zamíchá a bude lépe.Tak jsem dal poradu s tavičem Milanem. Koukal na mě dost nevěřícně, lépe nechme ho mluvit : „Ty jsi se zbláznil ! Copak je to

pánev ?"    „Zbláznil, nezbláznil,pánev nepánev,sežeň ve formárně  pořádně velkej bukovej špalek,hodně mokrej a ať ho ale unesu na želízku „Já na to. Želízko  je různě dlouhá  ocelová tyč průměr asi  1,5 cm,z jedné strany zbroušena do špice,na druhé straně stočené ouško do ruky.Po chvíli Milan dorazil.Špalek byl tak akorát.Natlouk jsem ho na želízko a připravil se k akci. „Milane ! Ty půjdeš dopředu na pec,otevřeš si nahlížecí otvor a budeš sledovat,zda se sklovina míchá .Já vrazím ten špalek na dno vany a pojedu s ním po dně napříč vanou."  Tak a jdeme na to.Milan je již připraven v pozorovací pozici.Otevřu  nahlížečku do tavicí části a  sotva okénkem protáhnu špalek,jak byl velký.Vrazím ho do skla.Z nahlížecího okénka proti mně začnou šlehat plameny.

Ale tavič to je azbestovej člověk,něco vydrží.Nehořím poprvé - tedy rukávy a vlasy. Když si něco zamanu tak to udělám.Posouvám špalek po dně směrem od sebe,ustupuju a řvu na Milana :„Co to

dělá ?!"   „Ty vole ! To je jako by si tam chobotnice  pod sklem honila vocas ! „Na to Milan. Plameny ustaly,cirkus skončil. Jdu za Milanem. Oči stále vyvalené říká  „ Ty vole,to jsem ještě neviděl,z toho skla lítaly obrovský bubliny a mlátily se o klenbu.Takovou bublinu bychom nenafoukli,kdyby do skla funěli všichni huťský z verštatu."Kupodivu sklo se nejprve zhoršilo,pak se prudce zlepšilo aby se pak opět vrátilo na horší standard.Tak jsme se opět radili.To byla tehdy velká móda.Do výroby kecal každý ,to mi tak nevadilo,ale že mi kecali i  do skla,to jsem  opravdu nesnášel.Nakonec přeci jenom všichni pochopili,že nic nemůže pracovat do nekonečna, a to platí i o naší vaně.Tedy výhas a generální oprava.Generální opravu je jednoduché ozřejmit každému.Vše co není ze železa se rozbourá ,vyhodí a postaví znovu.Pospíchalo se jako obvykle za socialismu pod heslem

Úkoly pětiletky splníme,kdyby to mělo trvat šest let !

Tak byl vypracován harmonogram a já jako zodpovědný vedoucí jsem přemýšlel,jak nám všemi práci usnadnit.Odpouštíme co nejvíc skloviny.Pak šéfujeme,což je práce,kdy se nabírá žhavá sklovina na velkou litinovou lžíci - šefkchelnu a sklo se ze lžíce vyleje do vody.Je to práce úmorná a fyzicky namáhavá.Tady se tolerovalo i užití povzbuzujícího nápoje.Tehdáž ještě nebyl Redbul a tak se používala Výčepní lihovina,litr za 20 korun,obsah alkoholu taktéž 20 %.

Rozhodl jsem,že se budou používat nové postupy,dosud ve sklárně neobvyklé.Nejprve jsem vymyslel rychloochlazení pece.Spočívalo v tom,že k peci se připravila  hadice velkého průřezu,na konci coulová trubka.Ta se vrazila do pece a pustila se voda.To bylo dílo.Voda nejprve jakoby nevěděla,co se děje.Chovala se podobně,jako když jsme jako malí kluci hodily na dočervena rozžhavený litinový plát kuchyňských kamen sníh.Voda ze sněhu se stočí do kuličky a běhá po plotně.To se mi vždy líbilo natolik,že to odnesl litinový plát,kterému to nedělalo dobře a praskl.Pak málem praskl i tátův řemen. Obrovská masa vody v bazénu vany byla nadnášena parním polštářem ,při tom se vařila a lítala po celé ploše vany.Na hutní hale to vypadalo jako v prádelně.Nejvíce však byli překvapeni cestující ve vlaku.Celá huť se zdálky podobala neskutečně velké  parní lokomotivě s nezvykle vysokým komínem,ze kterého stoupal oblak bílé páry přímo k obloze.Pracovníci přijíždějící tímto vlakem na směnu na to koukali jako zjara.Huť ale nikam neodjela.Materiál vodou skutečně pěkně rozpraskal.Ale to mi bylo málo.Inspirován hnojestřelci jsem vymyslel,že když je vana již tak pěkně rozpukaná,stačil by malý výbuch a pak již jen naložit zbytky a odvést na skládku.Že plyn dokáže nejen tavit sklo jsem se již mnohokrárt  přesvědčil.Například nejvíce jsem se těšil,když byla z nějakého důvodu odstavena plynová pásovka a musela se opět uvést do chodu.Pokud se dlouhodobě vyrábělo,pásovka se postupně plnila střepy,bylo nutné ji odstavit,pás vyndat a ručně vyčistit.Nebyla to pěkná práce a nemusela se provádět tak často,když v periodě se objevila parta Jarda tavič z jedničky pece  a tavič Honza ze dvojky..Jarda Treml,dej mu Pán Bůh nebe,byl malý ale velmi sporý člověk,původem dřevorubec ze Šumavy. Honza byl vysoký skoro dva metry a taky ramenáč. Pro nás má ale význam jenom jejich výška.Plyn vždycky pouštěl Honza. Jarda měl za úkol vrazit zapálenou trubku s plynem do místa ústí hořáku pásové pece.Ti dva se nikdy nemohli dohodnout,protože se přes vysokou pásovku neviděli.Pásovka je kovový tunel,kterým prochází drátěný pás.Ten je v pohybu a dopravuje skleněné výrobky .Pásovka má několik takzvaných sekcí,kde je různá teplota.Teplota na vstupu  do pásovky je vysoká okolo 550°C .Postupně se v tunelu teplota snižuje až na teplotu okolí a skleněné výrobky jsou takzvaně vychlazeny.Pokud by se to neudělalo,skleněné výrobky by praskly.Aby v pásovce bylo teplo tak u plynové pásovky jsou nainstalovány plynové hořáky.Jejich zapalování  někdy,někomu působí potíže.Jardovi s Honzou vždycky.Malý Jarda strkal a vystrkoval zapálenou louč do pásovky,ale ono to furt nehořelo.Protože na Honzu neviděl šel se ho pro jistotu zeptat,jestli vůbec pustil plyn."Pustil,ty troubo,přece nejsem blbej !"

Tak se Jarda odebral kolem celé pásovky zpět a plyn stále syčel.Zatím nehořel.Jarda vzal louč,ani ji nestrčil do zapalovacího otvoru.Rána takříkajíc šupa,všechny střepy vyletěly z obou konců pásovky.Když si oba řádně vynadali,kdo je větší vůl,na druhý pokus se dobré dílo zdařilo,pásovka nejen hořela ale byla i vyčištěná.

I stalo se,že starý ředitel šel do důchodu a na jeho místo přišel ředitel nový,mladý, aktivní.Byl velmi zvídavý a také ho zajímalo,jak se uvádí plynová pásovka do chodu.Přišel ke mně do kanceláře,že se dozvěděl,že se bude zapalovat pásovka,že to chce vidět.Osádkou ten den byli Jarda s Honzou. Co víc jsem si mohl přát.Tak říkám : „Řediteli,klidně si sedněte,Mirka nám udělá kávu."Ale já to chci vidět," trval na svém ředitel."Uvidíte,uvidíte i uslyšíte ! „ Já na to.

A nezklamali mě ti hoši zlatí.To byla šupa až zadrnčely dveře v pantech a ze stropu spadla omítka.Vyšli jsme z kanceláře.Ředitel silně roztřesený,očekával nejméně jeden smrťák a kriminál po svém týdenním ředitelování.V hale byly Vánoce.Veškerá kovová konstrukce haly,která je v každé sklárně opatřena centimetrovými vrstvami prachu tím otřesem spustila do prostoru tyto nánosy.Nejprve spadly větší kousky,následovala praná clona.Ze všech pecí šlehaly zlověstně žluté plameny.Zabarvila je soda z uvolněného prachu.Kromě toho,že ředitel měl málem infarkt se nic mimořádného nestalo.Pásovka byla opět vyčištěna.Dostal jsem za úkol zajistit,aby se to již nikdy neopakovalo.A tak jsem musel dohlédnout na to,že když se zapaluje pásovka musí Jardu vystřídat někdo,kdo je vyšší a vidí svého kolegu na druhé straně pásovky.Pásovku jsme zase museli čistit ručně.Ředitel také již nikdy neprojevil zájem podívat se,jak se zapaluje pásovka.

Věděl jsem proto dobře,že plyn se nemusí nutně užívat jen k topení.Tak jsem si zavolal Jirku Kunsta,pozdějšího Okresního hasičského radu.Byly jsme oba mladí,ale Jirka měl přece jen trochu více rozumu a také se zde v něm již projevil sklon spíše hasit,než zapalovat a demolovat.

„Hele „ říkám mu.  "  Stařenka vana už je na rozsypání. Co kdybychom ji trochu pomohli a místo kladiv a sbíječek ji odrovnali plynem"   „Cože ?",jak si to představuješ ? „Na to Jirka. „No,do hořáků pustím plyn a pak to zkusím odpálit,nejprve po 3 minutách plynu a když to nepomůže,zopakuji to s větší dávkou plynu" Já na to.  "Vždyť tě to může přizabít !"  „ Hovno mě přizabije.Mám to odzkoušený."   Já na to.  „A jak" . „Hele,když jsem ještě jako mladej puberťák zkoušel výbušniny,skoro každý chemik si tímto obdobím projde,odpaloval jsem to na dálku žárovkovým vláknem.Neboj,žádnej problém.

Lidi pošleme na dvůr pustíme do pece plyn a pak jenom spojíme dva drátky a je to ,pak to jenom posbíráme a nikdo se nenadře."Sliboval jsem.Bude to jen takový malý pšouk."A co když nebude,co když vodpálíš celou halu ! Víš co,já jsem sice tvůj podřízenej,ale nezapomeň,že jsi mě ustavil bezpečnostním technikem.A ten podle předpisů smí nařizovat ochranu pracovního předpisu každému.Já ti to zakazuji. ´´Dneska si už myslím,že to bylo správné rozhodnutí i když,co kdyby se povedl ten Malý pšouk ?

Ale když se bouralo,zjistilo se,že voda skutečně udělala kus práce a materiál se rozpadal prakticky bez námahy.Stačilo jen vyvážet.

A tak jsme dostali pochvalu,že máme staveniště v před termínu,což se v minulosti nikdy nestihlo.

Příště již budeme s Teplotechnou stavět novou pec a snad i začneme temperovat.